Před dvěma lety začala ruská invaze Ukrajiny, událost, která otřásla Evropou a skrze ni i celým světem. Jak uvedl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, za tyto dva roky počet Ukrajinských vojáků, kteří padli v tomto konfliktu, dosáhl 30 tisíc. O dva tisíce kilometrů dál, v Pásmu Gazy, přesáhl tento týden počet obětí 30 tisíc, většina z nich civilistů, a zatímco dohody o klidu zbraní stále probíhají, Izrael chystá ofenzívu na město Rafah, kam od začátku konfliktu mezi Izraelem a Hamas uprchlo více než milion Palestinců.
Když v prosinci Spojené Národy schválily rezoluci, která volala po okamžitém humanitárním klidu zbraní v Gaze a propuštění rukojmí z obou stran, Česká republika byla jedna z pouze deseti zemí, které hlasovaly proti. Tento krok dal všem najevo naší zahraničně-politickou pozici v tomto konfliktu. Málokterý veřejný činitel v Česku se vůbec odváží veřejně kritizovat kroky Izraele, což je zcela nepochopitelné: tato válka mezi Izraelem a Hamas si vyžádala nejméně 30 tisíc obětí za pouhých pět měsíců. Naprostá většina z nich (téměř 95%) jsou Palestinci. Každý den jich přijde o život sto šedesát, z čehož nejméně 60 % jsou civilisté. To dělá z tohoto konfliktu zatím ten nejbrutálnější z arabsko-izraelských střetů.
Důvodů, proč jsou počty mrtvých tak vysoké, je mnoho. Jedním z nich je například rozsáhlé bombardování. Izraelské bomby zasáhly nemocnice, uprchlické tábory a civilní bytové komplexy bez jakékoli vazby na Hamas nebo jiné ozbrojené síly. Jak upozorňuje Amnesty International: „Nevybíravé útoky, které zabíjejí a zraňují civilisty, jsou válečnými zločiny“ ( Indiscriminate attacks that kill and injure civilians are war crimes.) V Pásmu Gazy, místu aktuálně nejintenzivnějších bojů a největšího utrpení, přebývá více než dva miliony Palestinců na ploše o čtvrtinu menší než Praha. Čtyřicet pět procent z nich, téměř polovina, jsou mladší patnácti let. Dává tedy smysl, že třetina všech obětí tohoto konfliktu, jsou děti. Když Izrael bombarduje civilisty v Gaze, hází si mincí, zda trefí dítě nebo dospělého.
Izrael obhajuje své kroky rétorikou sebeobrany. Poslední vlna tohoto konfliktu byla spouštěna v reakci na krveprolití 7. října, kdy Hamas zaútočil na Izraelské vojenské základny a sousední komunity, což vyústilo ve smrt 1139 Izraelců (z toho 700 civilistů). Tento útok byl mnoha zeměmi, včetně České Republiky, označen za terorismus, nebyl však tak spontánní a nevyprovokovaný, jak si mnozí myslí.
Tento konflikt totiž nezačal 7. října, začal před zhruba sto lety, když se členové sionistického hnutí začali stěhovat do palestinské oblasti, která ovšem nebyla neobydlená. Izrael je koloniální stát, ustanovený cizími mocnostmi na území, které nikdy nebylo na prodej. Očima obyvatel Palestiny je tento konflikt překvapivě jednoduchý: do země, kterou obývali se svými rodinami po generace, se v 19. a 20. století začali stěhovat sionisté, snažící se ustanovit svůj vlastní stát. Tento stát byl od svého počátku, postaven na opozici k jakékoli palestinské zemi. Následovaly etnické čistky, masivní nucené migrace Palestinců do sousedních zemí, a osídlení „nově neobydlených“ území Sionsity.
Hamas jako organizace, je další v řadě mnoha palestinských odporových sil. Aniž bychom schvalovali nebo obhajovali činy Hamasu, jeho samotná existence není nepochopitelná na okupovaném území, jehož obyvatelé jsou de-facto pod kontrolou cizího státu již téměř století.
Od počátku Izraele byli jeho vůdci veřejně proti soužití s Palestinským státem a na tom se nic nezměnilo. V lednu na setkání s prezidentem Spojených Států se Izraelský premiér Netanyahu nechal slyšet: „V jakémkoli budoucím uspořádání… Izrael potřebuje bezpečnostní kontrolu nad celým územím západně od řeky Jordán. To koliduje s myšlenkou suverenity.“ ( In any future arrangement … Israel needs security control of all territory west of the Jordan River. This collides with the idea of sovereignty. What can you do?)
Když byl Izrael obviněn z praktikování kolektivního trestu vůči palestinskému lidu, válečný zločin podle Ženevské úmluvy, Izraelský ministr zahraničních věcí odpověděl: „„Musíme udělat čáru. … Dokud neopustí svět, nedostanou ani kapku vody ani jedinou baterii.“ ( We have to draw a line. … They will not receive a drop of water or a single battery until they leave the world.). Izraelská politička a bývala ministryně informací se vyjádřila, že Izraelské obrané síly by se měly soustřadit na „Vymazání celé Gazy z povrchu zemského“ ( Erasing all of Gaza from the face of the earth).
Dokud bude Izrael podporován západními zeměmi, není jasné, zda tento konflikt může skončit nějak jinak než absolutním vyhlazením palestinského státu. A toto chování, ačkoliv někteří se zdráhají, si vysluhuje nálepku genocida. A i kdyby byl Izrael ve svém chování oprávněn, jeho kroky by měly být podrobeny alespoň stejné kritice jako činy jakékoli jiné ozbrojené síly, včetně Hamasu.
Pokud nedokážeme vyjádřit solidaritu s lidmi, jejichž domovina je okupována a bombardována, pak je něco špatně. Tato otevřená a téměř nekritická podpora Izraele českými politiky není jenom politováníhodná, je morálně neobhajitelná.